Ještě štěstí, že na blog to mohu napsat, jak to cítím: její plátek je snůškou demagogie, manipulace a nepravd. Způsob socdem volební kampaně není už dlouho postaven na řešení, ale na napadání opozice. Budiž, to je jejich cesta a taky jejich problém. A protože se většina proslovu paní senátorky nese v tomto duchu, nestojí za pozornost. Říká se, že ženy do politiky mohou přinést slušnost. Nemusí být, v případě paní Gajdůškové, pravda.

Co mě ale zaujalo nejvíc, je její titulek: "Není svobodný, kdo se bojí zítřka."  A také prohlášení, že: "Základní potřebou každého člověka je pocit bezpečí."   A to už si polemiku jednoznačně zaslouží.

Nesouhlasím! Základní potřebou člověka je jídlo, pití, vzduch a spánek (a některé další). Rohodně ale ne pocit bezpečí. Ne, že by bylo příjemné bát se zítřka, ale od pradávna je obava (nikoliv strach) o budoucnost hnacím motorem lidského snažení. Odtud pramení naše schopnost se překonat, udělat zásoby na horší časy, či vzdorovat predátorům. Nepoctiví politici socdem typu by rádi obavu o zítřek sejmuli z beder obyčejných lidí a naložili ji na bedra státu, nejraději tedy sebe. Nechtějí "otužovat" zdravé občany a pomáhat těm ostatním, ale pomáhat všem. Co je pro občana dobré by pak nevolil občan, ale určovali by to oni. Fuj, jako byste dávali lidem s bolavou hlavou místo řešení analgetika. Místo léku brufen. Ono to zabere a tenhle doktor je hned za machra a lidumila, ale že jsou ty prášky na dluh, a jak se vám udělá zle, když brufen vysadíte, o tom jejich předvolební krasozpěvy mlčí.

Senátorka Gajdůšková kromě dalších nepravd říká: "Pro nás, sociální demokraty, jsou skutečně důležité zdravé veřejné finance."

Opravdu? Jak s tím jde dokopy kritická situace s veřejnými financemi na všech krajích, které drží socdem v rukou? Patří tam i evropské dotace, které jsou samy o sobě nemravné a měly by být zrušeny, teď ale do Bruselu peníze "musíme" posílat, je tedy nutné je odtamtud i čerpat. Průšvihy v této oblasti dosahují miliardových hodnot. O krajských socdemácích, kteří jsou za katrem nebo vyšetřováni, ani nemluvě. Je to zjevně jen špička onoho starostlivého ledovce sociální demokracie.

Když vám tedy paní senátorka nabulíkuje, že vaší základní potřebou je pocit bezpečí, pak může nastoupit celé oranžové bratrstvo, aby vám takový pocit bezpečí zajistilo. Výsledkem je "výroba" občanů, kteří se nebojí zítřka a jsou (prý) tudíž svobodní. Jak to funguje v praxi, vidíme na obrovském množství lidí, kteří se opravdu nebojí: půjčit si na plezír, namísto investic do bydlení nebo vzdělávání, kteří snadno získají umělý flek ve státní správě či uvěří předvolebním pohádkám. Pod starostlivou kuratelou paní senátorky tak lidé přicházejí o to nejcennější, co mají: o svou vlastní obranyschopnost. A tím i o možnost využít svobodného života naplno: Efekt je tedy přesně opačný.

Nic proti rozumně velké státní správě, která podá pomocnou ruku každému, kdo si to zaslouží. Ale kromě tohoto úkolu, vnitřní a vnější bezpečnosti a komunikací by měl stát jít občanovi z cesty. To co nás posune, je aktivní občan, ne aktivní stát, podnikající občan, ne podnikající stát.

Svoboda, milá paní Gajdůšková, není o pocitu bezpečí. Svoboda je, když vám nikdo nediktuje, jak si máte svobodu představovat. Obávám se ale, že je to tak zásadně odlišné pojetí, že je pro Vás úplně nečitelné. Tož tak.