Inu ano. Kážete-li ale, pane kníže, o tom, že jsme zaspali - myšleno my všichni, pak bych Vás rád opravil: Vy jste zaspal, tedy Vy osobně a s Vámi všichni, kteří servilně cpou suverénní stát do chomoutu Bruselského pokusného ústavu, kteří nemají dostatek osobní odvahy postavit se zcela zjevné socializaci Evropy, té dotační, úřednické a neproduktivní slepé cestě, na kterou se Evropa vydala a to i přes to, že to dobře víte. Holt, osobní prospěch a osobní prestiž jsou věci, se kterými si ani Vy osobně, ani ostatní současní politici, a nejenom ti češští, nedokážete poradit.

Motýlek, kárované sako, šlechtický titul a intelektuální žvanění do médií ještě z člověka neudělá osobnost. Ani funkce ministra. Osobností se může stát, pane Schwarzenbergu, pouze ten, který nezaspí. Ani ve své státotvorné roli, ani ve svém parlamentním křesle. Nakonec ani skladník ve šroubárnách si nemůže dovolit zaspat, když jde do práce, to by ho hnali. A máte úplnou pravdu, zlatý věk Evropy končí: i díky Vám. A neříkejte prosím, že to jinak nešlo.

Osobně si nemyslím, na rozdíl od kolegy Havránka, že je vyjádření pana Schwarzenberga pikantní a už vůbec ne úsměvné. To je bagatelizování, ve všech souvislostech je jeho vyjádření spíše pokrytectvím a výsměchem. Pan Schwarzenberg byl v čase svého nástupu do politiky jistým příslibem: kultury vystupování, čestnosti a zodpovědnosti. Ve všech ukazatelích, abychom zůstali u jeho slovníku: zaspal. Když selhal on, lze si jistě představit, jak tristně fungují na pozadí politické viditelnosti ti politici, kteří tyto ušlechtilé ambice ani nikdy neslibovali.

Článek vznikl jako reakce na nabubřelost politika, který varuje lid před průšvihem, jehož je sám spoluautorem. Zřejmě má být toto varování jistou polehčující okolností ve stylu: vidíte, já to přece tenkrát říkal. Říkal pozdě a neudělal proti tomu nic. Jsem přesvědčen, že se nakonec Evropa z řádění těchto politických kovbojů vzpamatuje, bude to ale trvat další desítky let a jako ostatně vždy, odnesou to zejména naše děti.