Toho prvního, který je nám v médiích prezentován denně, i když vždycky jen ze vzdálených zemí, se paradoxně nebojím. I proto, že si myslím, že jeho obraz je natolik viditelný a mediálně dobroušený, že z něj má naše společnost dostatečnou hrůzu a tím proti němu provádí jisté a snad i dostatečné kroky. Což může běžný občan jen stěží dostatečně posoudit, ale pořád ještě můžeme vyjít na ulici beze strachu, že vedle nás vybuchne nějaký náboženský (nebo jiný) pomatenec.

Je ale terorismus tak říkajíc "fikaný", že ho při našich každodenních starostech ani necítíme. Nikdo u něj nevybuchuje a přes to nás spolehlivě zbavuje drobných porcí svobody. Kdysi to udělal bolševik, ten ovšem jednou ranou, když předhodil davu ty úspěšné a hned na to, na oko, rozdal lidem jejich továrny, baráky a pole. A uspokojený dav se vzápětí nechal omotat ostnatým drátem, držel hubu a krok, až nakonec zjistil, že když to dělat nebude, tak o tu, s prominutím, hubu, přijde.

Bohužel, už to tu máme zase a v mnohem mazanější podobě. Zase tu máme nevolené vyvolené, kteří myslí za nás a kteří rozhodují o tom, co je pro nás nejlepší. Žárovkami, máslem a podobnými hloupostmi to začíná, a dnes už pokračuje zcela zjevným upíráním demokratického mandátu občanů. Evropu si usurpuje socialistické myšlení i konání. Žijeme zřejmě v době, kdy je příliš snadné žít a asi nejsnadněji v historii lze žít na úkor druhých. A je tak příjemné si na to zvyknout.

Jinak si nelze vysvětlit tak silný rozmach nic neprodukujících ouřadů, zbytečných parazitujících profesí a všehoschopných vychytralých bankéřů a právníků. Kdysi konkurenceschopná evropská společnost se obaluje sádlem parazitů a za chvíli si sama nedojde ani na záchod.

Dobře si pamatuji hospodskou diskuzi již z počátku devadesátých let v jakési hospodě v Amsterodamu: místní občan nám už tenkrát popsal nejluxusnější životní sen Holanďanů: Být státní zaměstnanec. Není celkem podstatné jestli cviká jízdenky ve vlaku nebo lapí na úřadě. Ale to, že má stálý plat, šest týdnů dovolené, všemožné benefity a brzký a velmi štědrý důchod. A je prakticky neodstřelitelný, pokud jen chodí včas do práce. Už tehdy tam zdili, uklízeli a prodávali hamburgery arabové z celého světa, už tehdy tam začali zavírat fabriky všeho druhu, už tehdy slábla produkce.

A proč to všechno tady sepisuji? Protože signály o tom, že to tak je, sílí, a pokud se tomu nebudeme bránit, zbyde nám za chvíli země sice bez ostnatých drátů (možná), ale jen s torzem toho, co se nazývá svobodnou společností. Bránit se, dokud máme hlas alespoň tady u nás, když už nám jej slavná EU neslavně upírá - demokratický deficit je nejvýraznějším rysem posledních evropskounijních let.

Bez politiků to nejde, ale myslím, že je čas opustit politiky socialistického typu (ODS, ČSSD, TOP09, KSČ, VV a další) i ty, kteří by se nejraději viděli kdesi v Bruselu i s celým Českem a orientovat se na ty, kteří mají na prvním místě svobodu člověka, nízké daně a v rámci možností co nejmenší stát. A takoví politici jsou, chce to jen krapet osobní odvahy vystoupit z té kalné řeky.

Je nejvyšší čas, protože přátelé: svoboda nemá alternativu.