Evropa, sjednocená a sešikovaná do olympijského průvodu pod modrou vlajkou se žlutýma hvězdičkama, napráskala by to hravě Američanům a kdo ví, možná i Číňanům. Spousta zlatých medailí, evropská hymna by hrála pořád dokola a evropský prezident by se ve VIP lóží naparoval, jako Merkelová na evropském šampionátu ve fotbale. Francouz držel by zleva kolem ramen Řeka a zprava třeba Turka, a všem by tekly po evropských tvářích slzy štěstí.

Tak to si ale opravdu nemyslím. Naopak. Taková představa mě děsí, protože přesně tyto snahy, které jsem pro názornost zabalil do olympijského hábitu, začínají sužovat Evropu v její unijní úřední podobě. Kdo se cítí být Čechem či jiným národem více, než Evropanem, stává se pozvolna tím, který nepochopil, je označován za zpátečníka a hloupého nacionalistu. Na evropskou krizi produktu a užitečnosti záměrně a lživě označovanou za krizi finanční nebo bankovní, odpovídají bruselské struktury ještě větší byrokracií a nánosy dotačního bahna. Centrální vláda, centrální rozpočet a řízení evropských zemí bez demokratického mandátu. My budeme rozhodovat, jak vy budete žít. Kupředu levá.

Česko tu není proto, že si to vymyslel jakýsi Velký Čech. Máme svou genezi, své teritorium, na jehož okraje ještě stačíme, coby upracovaní občané, dohlédnout, kterému dokážeme jakž takž porozumět a řídit jeho nejednoduchou existenci. A že to jde ztuha, dokazují všechny ty kauzy dnešních dní. Je to ale přirozené a je to tak správně. Vždyť to v historii i hodně bolelo.

S Českem jsme schopni (nikoliv jen ochotni) se identifikovat. A vůbec to neznamená, že se občas, když je důvod, nemůžeme držet za ramena s Italem nebo Slovákem: k tomu stačí jen běžná porce slušnosti a respektu. Velké vlády všehomíra, a takových pokusů už bylo, nesou s sebou jen velké potíže, velké darebáky a nakonec i velký, nekontrolovatelný bordel.

I v naší malé zemi, kde mluví všichni stejnou řečí, nedokážeme ohlídat ty, kteří loupí v parlamentní komoře a máme co dělat, abychom demokracii a svobodu jednotlivce udrželi. V evropském superstátu to fungovat nebude, protože prostě nemůže. S evropským státem se identifikovat nelze a už vůbec ne povinně, podle regulí evropského komisariátu. Budeme-li kultivovat Česko, budeme současně kultivovat i Evropu. Opačně je to nesmysl.

Olympiáda v Londýně je za rohem a už se moc těším. Rád to sleduji, rád fandím a držím palce Čechům. Jestli jsem i kvůli tomu zpátečník, pak jsem jím rád. A jestli je něco, co ukazuje správným způsobem koexistenci evropských (a světových) zemí, pak je to právě olympiáda. A žádná unie, komisaři, dotace ani Brusel k tomu nejsou potřeba.